OEZ

OEZ v proměnách doby

Historie el-techn. výroby v Letohradě

Firma OEZ Letohrad oslavila v roce 2016 již 75 let své existence. V době vzniku, kdy ještě pod názvem Elektrotechnické závody, a.s., dříve Wágner a spol. začínala výrobu s třiceti zaměstnanci, se v současné době počtem okolo 1600 zaměstnanců zařadila mezi největší firmy v regionu. Svůj život s ní spojily již celé generace obyvatel Letohradu a blízkého okolí. Díky tomu se pro většinu zaměstnanců stal OEZ jakousi druhou rodinou, což se pozitivně projevuje v přístupu k vlastní výrobě.

Za dobu své existence prošel závod OEZ mnoha reorganizacemi, danými změnou společenských poměrů i měnícími se potřebami vlastního podniku. K zestátnění došlo již v r. 1945. Podnik byl začleněn do n.p. MEZ Olomouc. V této době zde pracuje již přes 100 zaměstnanců. Po r. 1948 došlo k začlenění do n.p. MEZ Postřelmov. Zkratka OEZ - Orlické elektrotechnické závody – se poprvé objevuje v r. 1952.  Vzniknul samostatný n.p.  Nebyla to ale poslední změna, již v r.1958 je OEZ opět začleněn  k n.p. MEZ Postřelmov a název podniku změněn na závod Petra Jilemnického. Návrat k názvu OEZ Letohrad n.p. a k opětnému osamostatnění došlo za dlouhých devět let, v roce 1967. Pak již následují : změna názvu na k.p. (1981) a s.p. (1990) a nakonec po privatizaci v r. 1994 vzniká OEZ Letohrad s.r.o. V průběhu dalších osmi let jsou zakládány dceřiné společnosti v okolních státech. Pro současnou dobu je nejvýznamnější podepsání smlouvy a začlenění do skupiny Siemens. Stalo se tak v r. 2007.

Svojí osobitou historii má také výrobní program OEZ. V době vzniku podniku se zde vyráběly pojistky a vypínače, ale též součástky pro zbrojní průmysl Německa. Po válce byl výrobní program ovlivněn výrobním zaměřením firem, sloučených do společného n.p. A tak vedle soklových jističů, pojistkových soklů a pojistek se firma podílela i na takové výrobě, jako je například výroba kočárků, kovového nábytku a dokonce i rozstřikovačů močůvky.

Prapradědečkem dnešních jističů byly bimetalové a deionové jističe, jejichž výroba sem byla převedena z MEZ Postřelmov a ČKD Praha v roce 1950. Vlastní konstrukce – kataraktový jistič J1K – byl zaveden do výroby v r. 1955.  Dodnes slouží svému účelu  v mnoha chatách a chalupách.

Ačkoliv se výroba jističů stala nosným programem, OEZ dokázal produkovat též širokou škálu dalších výrobků, majících s jističi a vůbec s elektrotechnikou pramálo společného. Byly to například brzdy lyžařského vázání, plastové modely letadel, kovové modely vláčků nebo filtroventilační zařízení pro armádu.

V sedmdesátých letech se výroba domovních jističů přesunula do slovenského závodu SEZ Krompachy. Přesunem výroby jističů AMT a AR začala v OEZ éra středních a velkých jističů.

V osmdesátých letech tak měl OEZ v nabídce ucelenou řadu kompaktních jističů od 12,5 A do 1000 A, a k tomu navíc vzduchový jistič AR do 2500 A. V 90-tých letech se OEZ – jako jedna z mála firem na světě, prosadil výrobou velmi rychlých pojistek typu P50 pro jištění polovodičů. V těchto letech se také do OEZ vrací výroba přístrojů domovních rozvodů, počínaje licenčně vyráběným malým jističem LSF, přes vlastní konstrukce jističů LSN a LPN, až po jistič LTE, uvedeným na trh v dubnu 2015. Ale to je již v době, kdy je důsledně uplatňovaná myšlenka „OEZ jako lídr výroby středních a velkých jističů pro celou skupinu Siemens“. Proto již v r.2010 byla do OEZ převedena z Berlína výroba vzduchových jističů do 6300 A. V r.2014 byla zahájena výroba kompaktních jističů 3VA1 a 3VA2, které byly vyvinuty na základě vzájemné spolupráce konstrukčních týmů OEZ a Siemens.

Historie OEZ začínala v přízemní budově Wagnerovy továrny, postavené na podměstí Letohradu. Později se budova využije jako učiliště pro budoucí pracovníky OEZ. Nové prostory firmy, které jsou umístěné na výjezdu z Letohradu, umožňují rozšiřování plochy podniku téměř neomezeně. A tak dnes najdete v areálu firmy nejenom výrobní haly, ale též například galvanovnu, lisovnu plastů, nástrojárnu, zkušebnu, závodní kuchyni a vlastní plynovou kotelnu. Dynamický růst výroby podněcuje další růst areálu podniku, vznikají nové výrobní i nevýrobní prostory a vzhledem ke strategickým cílům firmy je zřejmé, že tato „expanzní politika“ ještě v OEZ neřekla své poslední slovo.